14.05.2019
Děti a nebezpečí na jaře

 

     Děti jsou z  hlediska bezpečnosti  silničního provozu (BESIP) těmi nejohroženějšími účastníky. Děti nemají dostatečné právní vědomí o předpisech a hlavně, jsou to pořád děti. Svět, který vnímají okolo sebe, je zcela odlišný od vnímání dospělých. Vždyť si sami vzpomeňme, jak jsme v zápalu hry zapomínali na čas a mnohdy i prostor. A v tom se nic nezměnilo, ba naopak. Ve stínu multimediální revoluce jsou naše děti možná ohroženy ještě více, než kdy předtím. Vždyť takový zapnutý mobilní telefon se sluchátky v uších, popř. komunikace na sociálních sítích za chůze nebo i jízdy, třeba na jízdním kole, mnohonásobně zvyšují riziko ohrožení zdraví a života.

     S příchodem jara pak vše, okolo bezpečí dětí, dostává nový rozměr. Zvyšuje se intenzita provozu motorových vozidel, ale i pohyb chodců nebo jezdců na jízdních kolech. Jaro jako takové se sebou nese i nebezpečí nerovností povrchu silnic i chodníků v podobě výtluků. Všechny tyto faktory pak vytváří rizikové situace. Je určitě dobré, aby se děti před tím, než vyjdou nebo vyjedou ven, dozvěděly, jaké nástrahy na ně mohou čekat. Samozřejmě, nelze je připravit na veškerá číhající nebezpečí. Ale pár základních rad a doporučení, jako rozhlédnutí se na přechodu pro chodce, ale i mimo něj, spěchat pomalu, při jízdě na kole mít cyklistickou přilbu pevně připevněnou na hlavě, dávat znamení o směru při odbočování atd. Jak se říká. Opakování je matkou moudrosti.

     Další důležitou úlohu plní bezpečnostní prvky. Jedná se především o různé retroreflexní doplňky.  Jejich výčet je nepřeberný. Od těch, které jsou integrované do oděvních svršků až po různé přívěšky a svítilny. Ty jsou samozřejmě důležité především za snížené viditelnosti, ale nic se nestane, a hlavně v případě dětí, pokud je použijí i za denního světla. Osoba, která má zapnutou např. stroboskopickou svítilnu i za denního světla je nepřehlédnutelná. Očekávaný efekt je podobný jako u povinného svícení motorových vozidel. A k tomu lze dodat, že jarní počasí nebývá vždy příliš přívětivé. I během dne se může několikrát měnit. Říkáme tomu aprílové počasí. U dětí je pak používání takových doplňků hodně důležité. Když už to nenařizuje zákon, jako např. u povinného nošení cyklistické přilby za jízdy, pak by měl zvítězit zdravý rozum. Říká se: „Vidět, ale hlavně, být viděn!" Nejsou to jen slova nebo poučka. Je to prostý fakt.

     Dětem do deseti let věku je třeba vštěpovat, že pokud se chtějí projíždět na jízdním kole, pak mohou k jízdě užít chodník, který je starším cyklistům a ostatním účastníkům silničního provozu k jízdě zakázán. Pokud se děti pohybují jako chodci, pak i chůze má svá pravidla. Především by chodec měl užít k  přecházení pozemní komunikace přechod pro chodce, a jestliže v místě přecházení není, je potřeba silnici přejít nejkratší možnou cestou, tedy kolmo ke krajnici.

     Co se týče hraní si dětí na pozemní komunikaci, pak je to možné pouze v případě, že oblast je označena dopravní značkou Obytná zóna. V takové zóně je povoleno hraní dětí i na vozovce. Ovšem, pokud po ní jede motorové vozidlo, pak má přednost a děti musí jeho projetí umožnit. V obytné a pěší zóně mohou silnici k chůzi užívat i ostatní chodci za stejných podmínek, tedy, že musí umožnit projíždějícímu vozidlu volný průjezd. A naopak, vozidla se mohou v těchto zónách pohybovat rychlostí maximálně 20 km/h.

     Jaro samozřejmě není jenom o provozu na pozemních komunikacích, i když, s jarem výrazně jeho frekvence stoupá. Sluneční paprsky lákají k vytažení jízdních kol, koloběžek, skateboardů a osobních přepravníků (segway) ze sklepů. A takové hemžení na silnicích a chodnících vytváří mnohdy kuriózní situace, ale také situace doslova nebezpečné. Hlavně pak v ranních a pozdních odpoledních hodinách. Sluníčko vychází a zapadá pod ostrým úhlem, což může zapříčinit oslnění řidičů. Pak stačí malý horizont a na něm přechod pro chodce a čekající dítě. Sluníčkem oslněný řidič pak nemusí dítě menšího vzrůstu vůbec zaznamenat.  Proto by řidiči motorových vozidel měli při jízdě před přechody přizpůsobit rychlost vozidla. Na mnoha místech je snížení rychlosti upraveno dopravními značkami nebo je přechod pro chodce označen dopravní značkou s  reflexní tabulí a blikajícími oranžovými světly pro zvýraznění úseku, po kterém mohou komunikaci přecházet chodci. Pokud vaše dítě chodí do školy samo, upozorněte ho na toto nebezpečí. Zde opět platí, spěchat pomalu. Jak pro řidiče, tak pro chodce. Bohužel, praxe je taková, že řidiči motorových vozidel se před přechody vůbec nesnaží rychlost snížit a je čím dál více těch, kteří v místě přechodu v obci překračují rychlost o několik desítek kilometrů za hodinu. Mnoho řidičů a řidiček ráno spěchají při odvozu svých ratolestí právě do škol a sami tak porušují vše, co v dopravě porušit jde.

      Moderní doba si žádá moderní přístupy. Odvoz dětí do školy je jedna z vymožeností dneška. Samozřejmě, že nejvyšší prioritou pro každého rodiče je, aby se jeho ratolest dostala do cíle v pořádku. A ono, vidět, jak dítě vstupuje třeba u školy a zamávat mu, je rodiče jakýmsi uklidňujícím momentem do začátku dne. Ne každý má možnost své dítě každé ráno odvážet. Pokud musí dítě absolvovat cestu do i ze školy samo, pak jej poučte o dalších možných nástrahách, které je mohou na cestě potkat.

     Jedná se především o kontakt s cizími osobami. Děti by se neměly s nikým cizím bavit, a pokud je cizí osoba osloví, měly by se snažit z  místa rychle odejít nebo utéct, popř. se přesunout tam, kde je větší počet a frekvence osob, jako jsou obchody, zastávky autobusů atd. Pokud by vaše dítě samo zaznamenalo nějakou podezřelou osobu na cestě, po které se pohybuje, a řekne vám o ní, neváhejte a spojte se s policií, ať už obecní nebo státní a popište problém, čas, místo a pokud je to možné, alespoň i zevrubný popis podezřelé osoby. Může se jednat vždy o riziko, který by jste neměli nikdy podceňovat. Cizí osoby, které pozorují malé děti, mají většinou pedofilní sklony. A tato duševní porucha se může projevovat různě, podle míry postižení. Od obyčejného pozorování dětského objektu, přes snahu o osobní kontakt s dítětem až po sebeukájení a v neposlední řadě pak i otevřenou agresi, která může nastat v případě, že dítě odmítne návrhy takové osoby.

      Dalším nebezpečným faktorem při samostatném pohybu dětí venku jsou např. klíče od vchodu, domu či bytu viditelně pověšené na krku dítěte nebo na karabince poutka kalhot nebo batohu.  Takové nošení je vždy výzvou pro osobu, která by se chtěla klíčů zmocnit. Je jasné, že klíče u sebe dítě bude mít vždy, ale nač na sebe zbytečně upozorňovat a zvyšovat tak riziko konfliktní situace. Stejně tak to platí i o mobilních telefonech, které jsou již nezbytnou součástí našeho života, tedy i života dětí. Pokud již dítě mobilní telefon má u sebe, opět by jej mělo mít schovaný v kapse kalhot nebo bundy a nenechávat ho zbytečně vyčnívat z kapsy kalhot nebo batohu.

      Nastane-li situace, která si vyžádá zásah policie, zdravotnické záchranné služby nebo hasičů a vaše dítě je toho svědkem nebo účastníkem a je schopno použít mobilní telefon pro zavolání těchto složek, pak zde existuje pár mnemotechnických pomůcek, jak si zapamatovat bezplatná nouzová čísla na jednotlivé záchranářské složky. Číslo 150, kdy nulu na konci trojčíslí si představme jako „oheň" = hasiči. Číslo 155 s pětkou na konci jako "invalidní vozíček" = sanitka. K číslu 156 se rýmuje: „Stopadesátšestka, strážník je tu hnedka" = městská policie. Číslo 158, s osmičkou na konci, si představme jako „pouta" = státní policie.

      Jarních rizik pro naše děti je spousta. Každou jednotlivou nebezpečnou situaci zde nelze popsat, ale co lze určitě je to, abychom svým dětem byli příkladem v bezpečném chování jak na ulici, tak i v silničním provozu. Nezapomínejte, že pro dítě jste Vy, jako rodiče, jeho vzorem číslo jedna. A nebude to nikdy a nikdo jiný, ač se to může v některých situacích tak jevit. Proto bychom se měli občas nad svým chováním v přítomnosti svých, ale i cizích dětí zamyslet a provést jakousi zpětnou vazbu, zdali naše chování v konkrétní situaci bylo adekvátní a zda bylo i dobrým vzorem pro naše dítě. Přejme tedy našim dětem a nám samotným, abychom se setkávali jenom se samými pozitivními zážitky a těch negativních a nebezpečných, aby bylo co nejméně.